Zuzana Krpatová

Jak to všechno začalo! Jmenuji se Zuzana Krpatová a již od dětství jsem si každé Vánoce přála jen to jediné – pejska:) Bohužel jsem pod stromečkem nikdy vysněný dárek nenašla. Osud mě svedl jednoho jarního dne s chovatelkou, jejíž fena byla právě březí. Dne 10.6.2009 se narodili čtyři krásná štěńátka (3 kluci a 1 fena). A jelikož mi si přáli fenu, nebylo zapotřebí výběru. O tom že je Roxy hluchá, neměl nikdo tušení. Ve smečce se držela ostatních psů, a zdálo se, že je zcela zdravá. Zhruba po měsíci jsme však vytušili, že něco není v pořádku. Čtěte více o Zuzaně

Kde najdete Zuzanu

O Zuzaně

Jak to všechno začalo! Jmenuji se Zuzana Krpatová a již od dětství jsem si každé Vánoce přála jen to jediné – pejska:) Bohužel jsem pod stromečkem nikdy vysněný dárek nenašla. Osud mě svedl jednoho jarního dne s chovatelkou, jejíž fena byla právě březí. Dne 10.6.2009 se narodili čtyři krásná štěńátka (3 kluci a 1 fena). A jelikož mi si přáli fenu, nebylo zapotřebí výběru. O tom že je Roxy hluchá, neměl nikdo tušení. Ve smečce se držela ostatních psů, a zdálo se, že je zcela zdravá. Zhruba po měsíci jsme však vytušili, že něco není v pořádku. Po tomto vyšetření se potvrdila oboustranná periferní hluchota. V prvním okamžiku nás to vyděsilo!!! Postupem času jsme však začali tuto diagnózu brát tak, jak tomu osud (ne)přál. Roxy byla vysněná, tudíž nás ani nenapadlo jí vrátit. Při pohledu do jejich očí mi bylo jasné, že společně tento celoživotní hendikep překonáme a já Roxy vychovám tak, aniž by okolí poznalo, že je hluchá. Základní povely se naučila hned a bez problémů. Když nemůžete pejska naučit povel slovy, pak učíte povel řečí těla (v mém případě je to ruka). S pomocí pamlsků jsem postupně Roxy učila nejen základní povely, ale další vtipné kousky. Dnes ovládá více než 15 povelů a stále se snažím další vymýšlet:)

Roxy je velmi společenská a přátelská, neustále vrtí ocáskem a působí pozitivním dojmem. Kdokoliv kdo nás potká má tendenci se na Roxy usmát nebo si jí pohladit. Dnes už mohu být pyšná nejen na to, že jsem Roxy velmi dobře vychovala, ale i za to, že se narodil ne postižený, ale výjmečný pes, který je oddaný nám i naší péči o ni. V roce 2011 jsem se rozhodla naší hluché fenečce Roxy pořídit uši a proto jsem přivítala dne 15.6.2011 na svět fenečku SBT Ashu Ushi Canis Care, které neřeknu jinak než Ushi. Již od začátku jsem věděla, že budu se svým psem aktivně sportovat a budeme tak mít společný koníček, který bude bavit obě dvě.

Agilitám jsem se rozhodla věnovat nejen proto, že v nich vynikala její máma, ale také proto, že je to velmi krásný sport, který ještě více rozvýjí pouto mezi člověkem a psem. Nevěděla jsem, zda budu moci agility dělat s hluchým psem. Přesto jsem neváhala a přihlásila se nejprve do školky a poté pomalu začala Roxy seznamovat s jednotlivými překážkami. Netrvalo dlouho a obě dvě jsme přišly na to, jak na parkuru správně běhat, na co Roxy reaguje, čím ji odvolat a jak ji na jednotlivé překážky navádět. Postupem času jsem začala vnímat více své tělo tak, aby Roxy bylo úplně jasné jak a kam má běžet. Roxy v tomto sportu vyniká a máme za sebou mnoho závodů, z niž si pokaždé odvážíme vítězství a ve své sbírce má Roxy mnoho medailí i pohárů, které dokazují, že v tomto sportu patříme mezi úspěšné závodnice nejvyšší výkonnostní kategorie.

I se svou druhou fenečkou se věnuji agility a také Canisterapii. Kromě toho máme za sebou zkušenosti v dogdancingu a kondičním cvičení na míčích. Na základě mých zkušeností mě oslovují lidé, kterým se do rukou dostal hluchý pejsek a snažím se jim vždy poradit a pomoci v začátcích, kdy je zapotřebí se plně pejskovi věnovat. Každý rok mě oslovují redaktoři psích časopisů a píší o mě a Roxy článek a nebo popisujeme problematiku hluchoty u psů.

Výcviku pejsků (nejen huchých) se věnuji 6 let a mám bohaté zkušenosti s různými plemeny. Převychovala jsem již mnoho komplikovanějších povah a majitelé, kteří se na mě obrací se ke mně vždy rádi vrací, ať už jen za návštěvou, společnou procházkou, ale také pochlubit se s pokroky, které se svým pejskem dělají. Společnost pejsků je pro mě balzámem na duši a život bez jejich společnosti si nedokáži představit. Jsou to stvoření, která jsou nám denní radostí a jejich oddanost a radost ze života nás utvrzuje v tom, že každý den je jen ten jediný a je zapotřebí si jej naplno užít.